Někdy i více, někdy méně, někdy vůbec, někdy kohout ani není. Už to bude asi záviset na společnosti a kultuře daného městečka či vesnice. S vesničkou Ivory je to však v pořádku. Sice se tam dějí kdejaké různé nepokoje, občas se někdo opije do němoty, že ani vlastní vlast nepozná a také se tam občas zapálí nějaká ta střecha domu, nevinného domu. Zlí žháři nemají to svědomí, aby si uvědomili, jaká nevinná láska se může pod takovou střechou právě rodit. Ano, v Ivory se žije úplně normální život.

Ještě dříve než tuto vesničku zasáhl první ranní sluneční paprsek, kohout už měl dávno dokokrháno a zdejší dva kamarádi farmáři právě usedali před dvě krávy s prázdnými vědry v rukou, připraveni nadojit ranní mléko. Konečně to samo teklo a tak jeden druhému říká:

„Tak co starý mój, jak si to včera večer vyřešil s Gertrudou?“

Připraven pobavit se odpovědí, čekal, až soused přestane věnovat pozornost krávě.

„Pche!“, vyprskl jako lesní zmije.

„Dej klid, ještě ty mi ji připomínej …“

Roztomilému zvídavému sousedovi stačila tato odpověď a hned se v něm spustil záchvat smíchu, který jej shodil z malého štokrlete, na které seděl.

„Jjja-cha-cha-cha … promiň starý mój, že se ti řechtám při krávě, slibuji, že už jsem klidný, už nebudu.“

„Starej se raději o tu svoji starou …“, odsekl pohoršeně zabedněný farmář.

Pobavený soused si hledí svého dojení a při tom se celým tělem třese od zadržení smíchu, že to po chvilce neudržel a rozesmál se přes nos, až mu z toho vyprskly jeho vnitřnosti.

Zničený farmář rezignovaně povzdechne.

„Víš jaké to je …“

Pomalu se odhodlával započít hlavní téma ranního dojení.

„Znáš ji, když Ta zařve … pfuuu …“, odfoukl si.

Soused si otřel sopel z nosu a zaujatě poslouchal.

„… a když se při tom postaví na nohy … eh! …“

Zavřel oči, aby to zase neviděl.

„… už ať jí jen dva rohy na hlavě narostou, ať je z ní čertisko, jak se patří …“, dodal ironicky.

Soused se opět vymkl kontrole a spustil dlouhý, hlučný, cvrlikající řehot.

Smutný farmář zavrtěl hlavou, když mu náhle kráva přestala dojit. Podívá se do poloprázdného kbelíku. Pleskl krávu po stehně … dva krát.

„No ták, kravisko jedno nemotorné, musíš!!!“

Znovu dal krávě facku, ta je však hlavou otočena na opačnou stranu, kde si spokojeně žvýká seno.

„Pche-che-che-chee …“

Soused se znovu válel v smíchu na zemi. Tentokrát vzal s sebou své vědro a tak zůstaly bez mléka oba.

Smutný farmář láme nad tim palici.

„Achjaj, co mi ta zas udělá, když já jí toto donesu.“

Soused si postaví štokrle, sedne si na a volá:

„Starý mój, pivo ti třeba a také dobrého uzeného masa, ať si zase chlap jak hora Isilská.“

Zvedne vědro a vypije z něj tu trošku mléka, co v něm zůstalo.

Zarmoucený farmář vztekle reaguje na jeho slova:

„Pche! Kdyby mi ta něco nechala … navařit, navaří i pouklízí či nakrmí, ale žrát?

Nevinný farmář zvyšuje hlas:

„JÁ!!! JEJÍ STARÝ!!! JÁ, HOSPODÁŘ STARÝ, CO PRO NI MLÉKO PŘINESU KAŽDÉ RÁNO, KDYŽ JEŠTĚ KOHOUT SPÍ … A ONA ???“

Poslední slova přímo zařval, že se při tom ozvaly ostatní krávy ve stáji.

„Starý mój, šak co jí nedáš pětadvacet po té holé, ať ji to trošku probere.“

„Kdepak kamaráde … to by skončilo špatně, to by mě ona víš co akorát … sama by mě přizabila těma jejíma rukama-nohama, co ona má tolik silné. Joj, kde jen tolik mohutnosti ona pobrala?“

Soused přikývne.

„Klobouk dolů, starý moj.“

„A to je NIC!“, rozčílí se opět farmář.

„Co by mi jen udělal ten … TEN … TEN její trpaslík ?!“

„Trpaslík ???“, rychle se podivil posluchač soused.

„ANO! Ten prcek jeden zrzavý, kdyby mohu, tak mu krky vykroutit a zlámat!“

Sousedovi padne čelist, že si ji raději přikryje rukou.

„Pssst … jaký trpaslík???“, zvědavě z něj vymáhá odpověď.

Farmář se však zazubí, překříží ruce na prsou a nadutě hledí před sebe na tlustou krávu.

Soused však nevydrží dlouho čekat.

„Starý mój … Thegil? Ty máš průšvih se starým Thegilom???“

Netřeba popisovat nastávající moment… Sousedův záchvat smíchu slyšela už snad celá spící Ivory.

„Ticho buď! Ještě ji vzbudíš… To JÁ nepotřebuji hned z rána! Tuto noc jsem spal velmi málo.“

Zývnutí přišlo jako na zavolání.

„Včera večer byl u nás …“

Soused otevřel oči dokořán, až mu skoro vypadli.

„Tak-tak kamaráde, dobře slyšíš, byl u nás a hádej co se stalo …“

Soused měl již otevřený všechny možný otvory, od zvědavosti skoro puknul.

„Co? Co? Co snad? Snědl celou tvoji večeři?“

Vyhladovělý farmář skoro pustil slzu z oka.

„Přesně tak!!! Já starý hospodář jsem takto pochodil kamarád mohohohóój …“

Farmář nakonec zmíněnou slzu pustil a nejen jednu, tak se vrhl sousedovi do náručí, aby to měl kde utřít. Po chvilce, kdy se vyplakal a uklidnil, pokračoval bez studu:

„Gertruda je do něj jistě zamilovaná, stále sedí u okna a sleduje jako starý Thegil zručně kuje kovy ve své kovárně. Nic ji v tu chvíli nezajímá … ani JÁ! Ptám se jí, proč tolik sedí při tom okně a ona mi na to jen, že se to stalo její novou zálibou, že si mám na to zvykat. „

Farmář začal zase vzlykat. Kamarád soused ho poklepal po zádech:

„Starý můj, nedělej si z toho starosti … vždyť …“

„Poslední dny vidím častěji tu její obrovskou zadnici, jak tak postává při tom okně furt …“, přerušil souseda farmář.

„Vsadím se, že už dávno ví, že už dávno o tom vím …“

Soused se chvíli zamyslel, avšak neúspěšně … Zavrtěl hlavou a ujal se slova.

„Poslouchej, starý mój, potřebuješ si vyhodit z kopýtka, hybaj k Ottovi, řekni mu, co se stalo a on ti pomůže, uvidíš!“

„To jsem právě udělal… To jsem opravdu udělal… Tuto noc… Hádej, do kolika hodin mě musel chudák Otta poslouchat … To ti tedy byla nekonečná noc… Jak se patří.“

Náhle se na farmářově skrčené tváři konečně objeví krátký, ale přesvědčivý úsměv.

„Takoví jsme byli naslopani, ajajaj, Otta je kamarád! Žíznivého mě nenechal jít domů. A ta jeho stará … tak tu bych hned vyměnil, jak ta dokáže navařit … pfuuu ..“

Farmář se na moment zasnil, představoval si, jak mu hospodského žena nese plný tác jídla do postele, ale v tom ho přerušil zvědavý soused:

„A? … Jak to bylo dále, napil ses a šel si domů???“

Farmář pokrčil ramena:

„Nevím! Kam jsem mohl jít? Ta Ottova pálenka je řádný hřebec, ta tedy jede, ale pamatuji si právě ten nejhorší moment, kdy mi bylo na odpadnutí, no opravdu … cítil jsem, jako bych odlétal ze svého těla … skutečně!

Soused, celý udivený, si ani neuvědomuje, že se opírá o zadek krávy, až dokud nedostane pohlavek jejím ocasem.

„Skutečně ???“

Farmář přikývne na souhlas.

„Ani se mi nechce si na to vzpomínat. Pamatuji si jen, že když jsem konečně zaostřil, tak jsem se najednou ocitl přímo víš kde? Přímo pod nástěnkou, kde sis minule taky podával inzerát, když si krávu sháněl.“

Soused si hned vzpomene.

„Aale, to bylo dávno …“

Láskyplně poplácal svou krávu po stehně.

„Tak tam jsem se probral, kamaráde, a nebyl jsem tam sám. Ležím, ležím jak sťatej pařez a vedle mých nohou stál nějaký dlouhán. Vysoký asi moc nebyl, ale připadal mi tak, měl na sobě takový ten pochybný tmavý plášť, víš, co se zde zvyknou pohybovat ti podivíni v kápích … tak tento se podobal na jednoho z nich. „

Soused se nad tím příliš nepozastavuje, pouze zdvořile přitakává.

„Takže stál při tobě? A co chtěl?“

„Lotr to byl !!!“, zavrčel farmář.

„Jistě mě chtěl okrást … i když … i když jsem byl jen v trenkách a ve vestě oblečen … nevadí, ale aspoň jsem nějaký čas nemyslel NA TÚ!!!“

Soused vypadal, že má náběh na další nekontrolovaný záchvat hlučného smíchu, ale dokázal se uklidnit a pokračovat v debatě.

„Tak ten hrdláč v kapuci ti čorknul kalhoty???“

„Ne! Tedy Ano! Nejprve jsem si to myslel, ale pak jsem si vzpomněl, že jsem je nechal u Otty … a nestarej se proč, dopředu ti teď říkám, že to ze mě nedostaneš.“

Náhle se farmář podívá na souseda pálivým pohledem.

„A ne že tě napadne vytřepat to staré GERTĚ!!!“

Soused pohotově zavrtí hlavou.

„Ne-ne-kdeže … to víš, že já takový nejsem! Řekni mi raději, co se stalo dál.“

„No nic … co by se stalo, zde mě vidíš před tebou sedět živého a zdravého… Ale jak tak koukám do toho mého poloprázdného kbelíku, tak mám strach o vlastní život.“

Farmář to řekl jako naschvál s očekáváním, že konečně zase rozesměje souseda, ale soused jen zavrtěl hlavou.

„Ne na to se ptám … ale na toho cizince … byl to snad nějaký vrah?“

Farmáře začíná téma o cizinci nudit a tak mu odpovídá otráveně:

„Co já vím??? Jaký vrah, ty zas vidíš vrahy a zloděje a čaroděje, ale už jsem ti říkal, že tuto sedím před tebou živý a zdravý … aha!“

Farmář popadl sousedovu ruku a klovl s ní párkrát do svého pravého ramene.

„Cítíš to, jsem stále živý, z masa a kosti …“

Pustil mu ruku a konečně se postavil, soused však zůstává zvědavý.

„Ale co se stalo dál tedy když … když si to přežil ??? Ležel si tam dál, do kdy? Starý mój, ty v tom případě musíš být ale řádně unaven.“

V okamžiku, kdy se farmář postavil, se v něm vzbudila silná bolest hlavy.

Ach! Tak tím si buď jistý, kamarád mój, mám za sebou dlouhou noc. Ten vysoký drzoun si mě vlastně ani nevšiml, asi jsem mu nevadil … „

Zatřese hlavou, jako by chtěl ze sebe vytřást poslední slova

„Tedy, on mně nevadil, já jsem si tam ležel na svém rodném trávníku pod nástěnkou a bylo mi docela dobře! Jako za mladých časů. On se tam jen přistavil asi … nevím!“

Chvíli se zamyslí, když najednou na něco přijde.

„Ty počkej … tušim se mi něco maří … tušim tam ten lotr perem vlastnoručně vyškrábal nějaký …. odkaz! CHA! Jasně! Byla tam přece naše Ivorská nástěnka, pod kterou jsem já spal, tak co by tam asi dělal ten dlouhán? Napsal inzerát, pamatuješ, kamarád mój, jako když ty jsi loni krávu kupoval, tak si vyvěsil odkaz … „

Soused očividně pochopil, co mu farmář vypráví ze svých vzpomínek, už dlouho ho poslouchá velmi zaujatě, že mu už na vestičce rozlité kravské mléko dávno uschlo. Vypadá zděšeně. Dlouho nečeká a skočí farmáři do řeči.

„Říkáš že tehdy nebylo ještě ani před úsvitem?“

Farmář nechápe:

„Hh ???“

„No, že když si se vzbudil pod nástěnkou … kde bylo tehdy slunce?“

„Kde bylo-kde bylo! Co já vím kde bylo? Za horami Isilskými, asi! Vždyť to bylo před chvílí … dokud jsem se přesunul od nástěnky domů. Stará naštěstí chrápala jak divá, tak jsem si doma stihl pospat aspoň chvíli.“

Farmář se zatváří překvapeně, když si uvědomí skutečnost že opravdu před pár hodinami ležel u nohou nějakého zahaleného cizince pod nástěnkou a nyní sedí ve stáji při kravách a tu s ním.

„No a teď mě vidíš tady, stát před tebou, živého a zdravého z masa a kosti. „

Soused začínal být otravný.

„Ale co s tím cizincem, co se tam u tebe poflakoval … Ha ???“

Farmář ztratil nervy:

„ALE TY UŽ BUĎ TICHO S CUDZINCÁMA, FURT MUSÍŠ TLÁCHAT O STEJNÉM, JEDNOU JSOU TO ti tvoji pochybní KOUZELNÍCI, minule SI BYL NA VÍNĚ s nějakým trolem …“

Farmář se otáčí a kráčí s poloprázdným vědrem ven ze stáje a při tom se dále rozkřikne:

„KDYŽ SI TAKOVÝ dobrodruh, CO SE nevydáš NA vandr?! Ty nemáš STAROU hospodyni JAKO JÁ, TY si můžeš uhánět ZA TĚMI svými kouzelníky A troly, TAM můžete jít spolu králíky po lese honit!“

Hospodářův křik zmizel spolu s ním za dveřmi jeho útulného domu, jehož okna byla vystavěná na každou světovou stranu včetně té kde byla kovárna.*

Soused počkal, až farmář přestal křičet – dokud nezašel do domu.

„Já jsem se jen divil, že nějakej zahalenej dlouhán potřebuje vyvěsit inzerát o takovém čase.“

Soused zůstal sám. Sám ve stáji. Všechny krávy se už pásly venku v ohradě, i ta se opíral o zadek. A jeho starý známý farmář začal svůj další nový den, protože řev jeho staré Gertrudy se už zase nesl po celé ranní Ivory.